V této teoretické části žáci vycházeli z praktických zjištění a ověřených hypotéz při terénních pokusech.

Ke zhodnocení situace jim pomohla fotografie mapy místní zkoumané lokality, do které žáci zaznamenávali (označovali ) problematické plochy – kde se voda nevsakuje, ale je odváděna pryč (chodníky, silnice, ale i střechy), a dále také plochy, které naopak vodu zadržovat pomáhají (zeleň, trávníky). Zmapovali tak zkoumanou lokalitu z hlediska zachycování vody v krajině.

Žáky napadlo, že škola již několik let využívá k zachycení vody ze střech benkalory a zachycenou vodu vrací do půdy ve formě zálivky školní zahrady. Na podobném principu by měli fungovat všechny větší budovy a rodinné domy.

Žáci si v teoretické části o vodě připomněli její koloběh v krajině a funkci v našem mikroklimatu. Zamysleli se nad tím, proč se voda tolik ztrácí z našich území a zda se s tím nedá něco udělat.

V terénních pokusech si ověřili domněnku, že betonový a asfaltový podklad (silnice, chodníky, parkovací stání) nedokáží udržet srážkovou vodu v místní krajině a odvádějí ji pryč. Proto by takový povrch měl být nahrazen savými podklady, které umožní srážkovou vodu zadržet v místě srážek a pravidelně tak obnovovat například hladinu spodní vody. To znamená, nejlépe rozšiřovat plochy se zelení, trávníky, zatravňovacími dlaždicemi na parkoviště, chodníkovými dlaždicemi s travnatým vsakovatelným okrajem, pěšinami z přírodních materiálů…….

Samotné pokusy byly prováděny za pomoci odměrného válce do nějž se nalila voda a sledovala se (počítala na stopkách) rychlost, za kterou došlo, nebo nedošlo k vsáknutí vody (cílový čas byl 4 min.). Skupiny prováděly pokusy na asfaltovém povrchu parkoviště (silnice), zámkové dlažbě chodníku, na travnatém povrchu místní zeleně a půdním povrchu nově vznikajícího trávníku. Vše ve zkoumané lokalitě – Běchovické křižovatka před školou.

Ke zkreslení výsledků došlo na udusaném půdním povrchu, který byl přesycen vodou po předešlých vydatných deštích minulého týdne. Voda se zde již nechtěla vsakovat.